Původně jsem se tady chtěla rozepisovat o plánování focení podle příručky krajinového fotografa. Najdete tam spousty rad, návodů a tipů na aplikace. Musíte plánovat podobně jako expedici do Amazonie. Otevřete si mapu, použijete aplikaci s polohou slunce na daném místě v určitém čase. Naplánujete si cestu s dostatečnou rezervou, abyste měli čas se na místě rozhlédnout a vše si připravit. Atd. atd.
Měla jsem výlet naplánovaný, ale vzhledem k okolnostem a své lenivosti, jsem ráno zaklapla budík, převalila se na druhý bok a nechala autobus odjet.
U snídaně mě to ale strašně žralo. Sedla jsem do auta a bez jakéhokoli plánovaní jsem vyjela směrem na Pustevny. Foťák jsem sice měla v batohu, ale v tu chvíli jsem ani nepomyslela na to, že ho vytáhnu. Hlavně jsem potřebovala „vysypat“ hlavu. Se zpoceným trikem, což vzhledem k mé postavě není zase takový div, jsem svižně dorazila na tohle místo a všechny chmury byly pryč.
Přesně ve stylu moudra: otočte se ke slunci čelem a všechny stíny budete mít za sebou.
Tato fotografie vznikla souvislou řadou náhod, které vlastně neexistují. Takže kdyby někdo chtěl vědět, kdy je v únoru slunce mezi věžičkami kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti, tak v poledne. Ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu.
