Jela jsem na nádraží pro kamarádku. Měla jsem to dobře načasované. Přijela jsem na nádraží v době předpokládaného příjezdu vlaku, ale měl zpoždění. Nic se neděje, chvíli počkám. Seděla jsem v autě v místech, kde je zákaz parkování. Nechtělo se mi platit za hodinu parkování, když tu budu přece jen pár minut. Byla jsem ve střehu a kdyby se blížila nějaká oprávněná osoba, tak prostě odjedu, uhnu, zmizím.
Čekání mi přišlo dlouhé, a tak jsem se po cca půl hodině vydala kouknout blíže nástupiště, abych zjistila, kdy se vlak objeví. Vzala jsem si sebou samozřejmě foťák. Vyběhla jsem bočním schodištěm, na konci perónu zahlídla paní výpravčí, udělala tuto skvělou fotku a vracela jsem se zpět k autu. Bleskovka. Měla jsem dobrý pocit. Takový ten, kdy víte, že se to povedlo. Nebývá to vždycky. Plánované focení je někdy dřina, jdete ven s přesnou představou, co chcete vyfotit. Může se stát, že máte milion fotek a ani jedna se vám nelíbí. Já jsem byla spokojená. Celá tato událost trvala kratší čas, než za který mi strážník ocitoval paragrafy týkající se parkování a vyplnil pokutový bloček. No jo, každá sranda něco stojí.
