Už delší dobu jsem měla v hlavě jednu fotku. Potřebovala jsem k tomuto konkrétnímu místu mít i počasí dle svých představ. Ideální podmínky byly tma, mlha nebo smog, popřípadě silné chumelení. Zjednodušeně zhoršené viditelnostní podmínky. Moc často sem na toto místo nejezdím. Proto si při cestě tady vždy beru foťák. Tentokrát se to povedlo, ale to je příběh k jiné fotografii.
Při soustředění se na původní úmysl jsem se nedívala vpravo, vlevo. Jen jsem se snažila přesně zachytit svou představu. Když jsem byla s focením spokojená, otočila jsem se k foťáku na stativu a uviděla toto. Světlo pouliční lampy pozlacuje stromy za budovou. Kouzlo tomu dodává zvuk padajících těžkých mokrých vloček sněhu. Zaplavil mě příjemný pocit z daného okamžiku. A stačilo tak málo, jen otočit hlavu.
